Zaslechnuto při zatmění

"V tom je ta mateřská zákeřná. Těšíš se, že budeš mít čas i dost o sobě přemýšlet. A tak přemýšlíš. Hodně. Ale nevymyslíš nic. Protože pořád jseš to ty." V restauraci U Kašpárka, během zatmění měsíce

Rezistence

"Říkal to už Durkheim, já měl jsem v noci sen, jak si všichni navzájem na hlavu naserem...." 

Nic, uznávám, že to není moc nápaditá parafráze. Ale měli jsme teď několik příležitostí povídat si s lidmi o bankách a vůbec, a vyvalila se při tom ta plíživě neskutečná anomická hrůza, ve které žijeme:

• Měli jsme komunisty a oni byli ti zlí
• Pak jsme měli 90. léta a všichni, co nebyli komunisti, byli ti dobří (eště tu teda byl Sládek..)
• Během té první dekády 21. století to bylo takové latentně nejasné .. těžko říct...
• A od roku 20010 už to mají všichni tak, že svině je každej a všechno, tak proč si dělat násilí...

V pátek jsme o tom hodně slyšeli během projektu na banky... a v neděli to korunoval nějaký fotbalový bafuňář v TV zpravodajství (nerozumím fotbalu, tak vůbec nevím, kdo to byl), když ke kauze údajně ovlivněného výsledku ligového zápasu prohlásil, že "musíme zvýšením odměn pro rozhodčí nakoupit jejich větší morálku."

Kromě antibiotik začínáme být dost rezistentní i na hodnoty. Flemingu, Ježíši, potřebujem nový léky...

...

Lip

A bucket of spamformation a Pravda na FB

Naštval mě kolem voleb kamarádův mail, že máme jít volit. 

Nepíšem si od základky a popravdě, v kontaktu jsme jen přes sociální média a abiturietnské večírky. Možná je to totéž. 

O. patří mezi mými fcb friendy k nejaktivnějším, takže si od něj něco vlastně každý den přečtu, pustím, poslechnu nebo prohlídnu. Ve výsledku k němu vlastně prožívám takový ten typ intimity jako třeba k Sašovi Hemalovi, kterého za dobu, co mi ohlašoval večerníčka, nemůžu nepovažovat za součást rodiny. No, jinak, že jo, protože s O. jsme spolu chodili na základku a za základku. Ale v něčem je to podobné.

Jenže ouha. Jakmile mi od něj přišel ten dopis, že je třeba jít k volbám - jen mírně osobní klon všech možných výzev, co se objevujou třeba na fcb - trochu sem se šprajcnul a nafrnil. Že jako mi do "soukromý schránky" posílá sociálně-mediální pindy, místo toho aby mi napsal "Čau Jene, jak je?".

A uvědomil jsem si, že můj vztah k sociálním médiím konečně nabral pevnější obrysy: SM jsou prostorem, kde je spam nejen dovolen, ale dokonce vítán. Má jistou vzrušující hodnotu. Na workshopu marketingových intelektuálů by to asi skončilo propozicí typu "A bucket full of quirky smapformation". Nebo podobně.  Chvíli jsem si v tom jakoby poznání lebedil, a pak se mi ve streamu objevil tenhle obrázek a me nezbylo, než stáhnout ocas a zalézt do boudy.

Ve streamu všech možných spamformací a kratochvil, našel jsem tenhle drahokam. Říkám mu "Pravda na Facebooku" a přemýšlím, že si to nechám zarámovat  a pověsím v pracovně.

Lip

SomewhereRama

Nikdy jsem si nebyl docela jistý tím, co mě tak drží na Futuramě. Měl jsem za to, že je to tím, že je o trochu chytřejší (ale ne o moc!) než Simpsonovi a zároveň se jim stylem animace hodně podobá, takže mám pocit důvěrně známého. A navíc vám v každém díle namíchá neuvěřitelně lákavý koktejl z vašich oblíbených blockbusterů.

Měl jsem teď strašný týden. Takový ten, co si během něj nestihnete ani zívnout, a přitom musíte být rádi, protože do vás na různých firemních školeních už nevratně napumpovali výkonnostní mantry typu "O moji práci je zájem, a to JE! důvod k radosti, bez ohledu na to, jak dlouho jsem nespal. Hare Ráma. Ooooohm. Rama Rama."

Ano. Říkám ano, pokud jste se právě chtěli pro přesnost ujistit, zda mám opravdu na mysli ten druh týdne, kdy se stres z fofru snoubí se stresem z toho, že jste určitě zapomněli na něco důležitého a blížící se katastrofě už nebudete schopni zabránit, protože její příchod nezjistíte dříve, než se v ní budete topit. Ano, byl to tenhle druh týdne.

No a na konci takového týdne mi můj stresem omývaný mozek v adrenalínové šťávě zničeho nic nabídl neobyčejně úlevnou medicínu. Předpokládám, že šlo o poslední sebezáchovný pokus samořídícího organismu před tím, než je vydán pokyn k autodestrukci. Tak se chci s vámi o ten zázrak podělit. 

Zničeho nic, najednou, kde se vzala tu se vzala, opanovala mě tahle myšlenka: 

Alespoň v jednom ze všech možných vesmírů to všechno dopadne dobře. A v jednom z nich dokonce ještě líp. 

Možná to zní banálně, ale věřte mi, má to magické účinky: Tahle mantra prokazatelně mění adrenalin ve víno! Sice už se trochu motám, ale jdu si ještě dolít...

....

Lip

Perpetuum debile

Síla symbolů je v jejich mnohovrstevnatosti. Vyklíčily v dávné minulosti a jak jde čas, postupně mohutní novými vrstvami, které v nás vyvolávají podobné pocity, postoje a myšlenky jako ty vrstvy původní, o dekády, stovky a tisíciletí starší.
...

Pokud se vám zdá, že kecám, nebo že je to krasodušsky navoněný blábol bez obsahu, zkuste se pro příklad podívat na naše symboly národní a státní.

Je víc než pravděpodobné, že je mezi námi circa 45% těch, kteří od soboty mnohem intenzivněji prožívají úvodní verše státní hymny. Když ji teď slyším, uvědomuju si, jak moc se mi ta píseň táže z duše. Někam mi ten domov mizí a ať se snažím, jak se snažím, nedaří se jej nahlédnout v obrysech, které by mi byly milé....

A jestli není jeden příklad dost, vezměme si ještě prezidentskou zástavu nad Hradem. Odmala jsem věřil, že je tam jen proto, aby oznamovala: prezident je doma a vládne. V sobotu večer pochopil jsem i tu její zprávu aktuální: Bruncvíkův lev, jako připomínka toho, co si již nikdo pamatovat nemůže a čert ví, jestli to vůbec bylo. A dva ocasy, aby bylo jasno, kdo tam seděl doteď a kdo se na to chystá. Ocasy, na které chtělo by se rychle zapomenout, jenže to asi nepůjde tak snadno. K tomu jsou tam domalovaní dva ptáci, aby to bylo tak nějak federálně-etnograficky korektní a srozumitelné i pro krajany z Moravy a Slezska.
...

Na hradě si ocasi podávají dveře a jak se míjejí, šelmovsky na sebe mrknou. Otevírá se další level vrtění psem. Vrtění Psem 2.0 -  Perpetuum debile.
...
Lip

Ententýky Zuckerbergy

Chodím na polikliniku, co jí vybudoval ten pán, který tak nesnášel domácí násilí, že když měl potřebu zmlátit ženu, odvezl ji nejprve do zahraničí. A ta instituce tak nějak dýchá jeho odkazem....
...

Šel jsem tam dnes poprvé v životě na ortopedické vyšetření. Mělo mě varovat, že sestra, která mi otevřela dveře a pozvala mě dál, mě místo pozdravu požádala, abych si vzal přezůvky. Ale byl jsem oslabený.
...

Pomalu jsem přešel ze vstupní místnosti sestry do ordinace. U okna byl v té místnosti takový velín, podobný trochu kapitánskému můstku lodi Enterprise a za tím seděla sestra i LEKAŘKA.
...

"Co se děje?" vykřikla lekařka dřív, než jsem se stačil zorientovat, a pořádně mě vylekala. V hlavě mi to aktivovalo sérii polo-pudových reakcí, na jejichž konci jsem jí postnul tenhle status: "Jsem na vyšetření!"

Vůběc jsem nepochopil, že tím "Co se děje" vykopla práci na anamnéze. Popletlo mě toa přiznám se, že pořád ještě nevím, jestli jsme si s paní doktorkou rozuměli aspoň "dobrý den".  I následná komunikace držela se totiž ve stylu našich úvodních replik.

....

Rozhozený, otevřel jsem si po vyšetření v tramvaji facebook a teprve v tu chvíli mi to došlo.

Moje paní doktorka je možná jen pilotní projekt facebooková aplikace.  Beru si z toho, že Facebook, i kdyby jednou nakrásně léčil, neuleví.  Podobně jako ta moje paní doktorka.
...
Lip

Zasvěcenec

Paní u okýnka: "Já bych ráda podala oba tahy, ještě teda šťastných deset, pak si vezmu tady tu výroční loterii, stírací los a kdybyste tu měli něco dalšího, ještě bych vsadila."

Pán ve frontě: "Ááááá, tak to je jasný! Tady se někomu zdálo o hovnech....."
...
Další jeden den na poště.
...

LIP

Pop Féliciter 2013

Dávidlo

Podávejte vždy, je-li třeba rychle vyvolat zvracení.

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2790701

Lip

Perpetuum Mobile

"Tak já už vím, co to je, to Perpetuum Mobile..."

Lip (po dlouhé době)

Disney koupil Lucas films

Lip

Serendipity mezi květnem a srpnem

Věci na svých místech: Hasiči v "Pohoří". Kde jinde by měli být...

Diesel i za 40. Prostě "hravé dobrodržství"

Až doteď jsem si myslel, že vyzkoušené musejí být z podstaty
všechny ojeté vozy... 

Místa, kde se zakřivuje čas....

Špionážní tramvaj model Stealth...všimnete si jí, až když jede přes vás...

Zombi-ker

z 

Můj oblíbený dealer v Řecku: specialista na značky Lamborghini a Zetor....

To jsem snad už musel někdy pít.....

Ztráta....

Zlaté české ručičky in persona

Jako podnikatel si prostě některé věci musíte odepřít...

Ta paní evidentně čůrá ve stoje....

... a to i ve výtahu!

Palubní deska modelu "Klement Gottwald"

Moje oblíbená automobilová stáj...

 ...
Lip