Ne, není to překlep. Je to novotvar. Ačkoli, ono je to někdy možná totéž:)). Novotvar
Stereoties přinesl uplynulý pátek.
Slovník k tomu říká: Stereo = adj. designating signal transmission from two sources through two different channels. Tie = something that serves to bind, join or link
...
Džemka mi pak vysvětlil, že rodidla, jimiž se notovotvar
stereotie prodral na svět, popisovala onehdá na jaře Virginie Valentine na tom workshopu v
Kavárnědlouhýchpříběhů. Jde to prý vlastně významo- a příběho-tvorná síla paradoxu v panujícím kulturním prostředí. Čili jednoduše: když má nějaká věc z vašeho pohledu zároveň velmi protikladné vlastnosti, nemůžete se ubránit, abyste si k ní nevytvořili příběh. A příběh už vás dokope se k věci nějak postavit, za něco ji uchopit a nějak s ní pohnout.
Tohle je povídání o
stereoties a rodidlech, kterými přišly na svět:
...
Ráno jsme si už od úsvitu povídali o tom, jak je to pěkné, když se o kořalkách mluví hezky a malebně, takže pak, když si nalijete šťopičku, máte pocit, že do vás vstupuje trochu panuniverzálního božství - a ne, že jen "vypalujete červa".
Zabrali jsme se do povídání a za chvíli nám nepřišlo vůbec divné, že si naléváme hvězdiček na dva prsty, i když ještě nebylo úplně ani deset ráno. OK, gentleman by možná neměl... jenže najednou nešlo tolik o chlast, ale právě o to panuniverzální božství, které jsme chtěli mít co nejdřív v sobě.
Obešli jsme ten zavedený
stereotie, že před desátou se nepije tím, že jsme si pití naservírovali jako takovou malou mši. A ty přeci ráno bývaj... A ne, že jsme prasata - to ten silně motivující příběh vyrůstající z napětí mezi představou ďábelského chlastu a kontaktem s
božským.
...
Než na prsou a v tvářích dozněl hřejivý pocit normativně nekorektního panáka, objevil se u nás PBK - Pandimenzionální Bezpečnostní Kontrolor a šťouraje ve všech dírách, hledal, kde máme nedostatky proti směrnicím N347, N348, N349....a vůbec N! (faktorial).
Připouštím, že jen jsem zjistil, co je zač, můj žlučník vyloučil koňskou dávku hořkého opovržení: Tyhle profese jsem vždycky považoval za zdroj většiny současných globálních problémů - esence byrokratického světového názoru a hypertrofovaná potřeba systematizace podle takových blbostí, jako je pořadí v abecedě, objem vytlačené tekutiny, jméno matky za svobodna nebo výše měsíčního příjmu.
Jen kraťoučká a letmá zkušenost s naším PBK mě ovšem přesvědčila, že tahle představa je jen další z inhibujících, protože zaslepujících
stereoties. Byl to tenhle mumlavý útržek konverzace Vé s PBK, který ke mě dolehl skrze pootevřené skleněné dveře:
PBK: "hummmblumm mummly ubwa rramdrum...."
Vé: "takže, abych si to ještě - pro správné pochopení - zopakoval: vy tedy říkáte, že se sem podíváte, představíte si, že nic nevidíte, a pak....."
Když slyšíte tohle, uvědomíte si, že člověk, kterého jste považovali za globálně nebezpečnou nulu je prostě kreativní génius a demiurg umocněný osmičkou na ležato. Jenom ta představa:
"podívat se někam, představit si, že nic nevidím, a pak...."Nezbývá než se s pokorou hluboce uklonit a doufat, že jednou budem všichni tam, co PBK...
No, tak vidíte, je tu další příběh, který rozvazuje pevně utažený stereotie a nutí mě vstát od stolu a jít potřást PBKáčku rukou. Duch Leondarda DaVinci v těle Pandimenzionálního Bezpečnostního Kontrola. Přírodo!
[K tomuhle ještě kraťoučký podotek: představit si, že něco není, je ve všech ohledech těžší, než představit si, že něco je. Zkuste si třeba představit, že nejste... to snad ani nejde. Ruší už to, že když si to představujete, je to možné jen díky tomu, že tu jste... ale to je skoro takový šmodrch, jako ten s těmi hájovnami a myslivci.. teda skoro]
...
A pak potřebuju něco v kanceláři vedle a uvidím tam Véčkův stůl, připravený na dvoutýdenní Véčkovu dovolenou.
Všimněte si laskavě všech detailů - včetně pečlivosti, s níž je k židli připevněna největší cedule. A představte si tu míru rigorozní pořádkumilovnosti, kterou musí Véčko nosit v nějakém tajemném zákoutí šroubovice DNA (s tím se myslím musíte narodit).
Smál jsem se moc a pak jsem šel zpátky přes lobby a tam na mě koukly tyhle hodiny a tak jsem se dosmál.
Udělal je ten samý člověk! Ta samá dvoušroubovice.... Teda, Přírodo, ta musí bejt!
...
Paradox naleptal další
stereotie a zničeho nic se mi vybavila představa hnědo-bílého daguerotypu Alberta Einsteina, jak v klotových rukávech sedí za přepážkou patentního úřadu a s razítkem v ruce přemýšlí o relativitě.
...
Hmm, musím mu dát za pravdu. Ta relativita je opravdu téma k zamyšlení:))
...
Lip
