Takhle má vypadat život!

Je to v jednom filmu od Woodyho Allena. Stojí s Dianou Keaton a ještě kýmsi ve frontě na lístky do kina a hádají se o to, jak McLuhan myslel tu věc se studenými a horkými médii. Woody obhajuje svá stanoviska a když začne ztrácet převahu přesvědčivosti, poodejde od svých přátel, hrábne rukou za automat na čokoládové tyčinky a vytáhne odtamtud opravdového McLuhana, který na kameru potvrdí, že to opravdu bylo tak, jak říká Woody. Pak se před objektiv natlačí Woody a řekne jen "takhle má vypadat život!"
...

No, včera jsme měli rodinnou oslavu. Když jsem vezl rodiče a sestru do Vokovic minuli jsme při parkování betonovou kostku bývalého bufetu Start - teď už polepenou fóliemi s prsatými blondýnami a nápisy NON-STOP HERNA.

"Bude z toho herna!", řekla máma.

"Já to přeci vím, četla jsem to na OKU TŘI." odpověděla vyrovnaným hlasem informovaného člověka sestra.

Tak vidíte, jde to i bez toho McLuhana za automatem!

LIP
P.S. Pokud byste se v nejbližší době připletli k diskusi, která by se týkala nakupování, evoluce, fotografie, umělé inteligence, magie, reklamy, marketingu, zdravotnictví, želé, architektury nebo jiných banalit, víte co máte říct...:)

Nejde o život

Ruda bude v Jinřichově Hradci vystavovat strašáky. Jestli pojedete v létě okolo, zajeďte se kouknout. Mě se to moc líbí.



Ruda si taky přál, abych vám řekl tohle:

Už jsem si koupil dvě fotky strašáků a je to nejvýhodnější investice mýho života. A jako důkaz si koupím ještě další.

Je to tak.

Lip

Proč svět nemluví česky?

Svět mluví anglicky. Svět mluví čínsky. Svět mluví spoustou jazyků. Tak proč česky mluví jen těch deset milionů a paní z NDR, co občas píše do Respektu?

Tak pravila Carla:

"I should improve my Czech.

The best way of improving my language ability would be to date a local man.

But who the hack would date a Czech man?"

A tohle mi poslali z píár agentury, která připravuje tiskovku o výsledcích jednoho projektu, který jsme dokončili před vánoci:

"Tisková konference je pořádána pro redaktory z deníků a z lifestylových a ženských časopisů. Průměrná účast na tiskových konferencích je 25 redaktorek (a 1 redaktor):))"

Jsem zvědavý, jakým jazykem budou redaktorky s tím redaktorem mluvit. A jakým jazykem s nima mám proboha mluvit já?

LIP, a Czech man

Slibem neurazíš...

Říkal to v jednom velmi starém rozhovoru Marek Šebesťák, zakladatel Mark/BBDO. "Slibem neurazíš" prý byla matra, která vykolíkovala jeho cestu zázračného dítěte za štěstím. Slibem neurazíš dává smysl průlomové kampani na Harvardské fondy, kterou natočili takovým tím sympaticky partizánským způsobem typickým pro úplné začátky devadesátých let. Slibem neurazíš je ostatně mantra, která dává smysl v kontextu celého reklamního businessu, jehož je Marek Šebesťák českým otcem zakladatelem (u tohohle početí bylo ale jistě tatínků víc).

D. v kuřárně vyprávěl o paní, jejíž příběh jen jasně dokládá, že devadesátá léta jsou dávno pryč a někdejší mantry už neplatí tak, jako platívaly dříve. Slibem možná neurazíš, ale můžeš jím pořádně naštvat.

Ta paní, co o ní D. mluvil, je už důchodkyně a udržování společenského kontaktu je pro ní alfou a omegou v zápase za důstojný podzim života. Fotí, mailuje, netuje, sdílí, fonuje a textuje, jako by ji honili.

Ta paní využívá od jednoho poskytovatele hned dva zákaznické účty, z nichž ten první jí umožňuje komunikovat jen tolik, kolik si předem zaplatí, a ten druhý naopak za určitý paušál slibuje nekonečný přístup ke službám. Obzvláště ten druhý má moc ráda.

Tedy měla. Nedávno jí zavolali pracovníci oddělení péče o zákazníka. S politováním jí oznámili, že bohužel, vzhledem k její mimořádné uživatelské aktivitě, budou muset omezit její nárok na nekonečný paušál. Stala se totiž jedním ze tří uživatelů v zemi, kteří čerpali větší než povolené množství nekonečna.

Dozvěděla se, že přečerpala nekonečný kredit, a nešlo jí to do hlavy. Přemýšlela o tom, a došla k závěru, že ji napálili.

Slibem neurazíš. Ale může tě stát dobré jméno.

Lip

Teda!

To sem se ale rozčilil, vite:))!

Ameriko, promiň! Odpusťte, primáři Elisi! V novinách řádí Inžynýr Králík

Tak jsme zase vyděsili Ameriku! MF DNES si všimla, že našeho atlantického partnera vyděsila situace v českých nemocnicích se špičkovou akreditací.



Je mi těch kluků a holek líto. Pořád není jasné, kdo bude druhým prezidentským kandidátem, benzín tam mají tak drahý, že na pumpách musejí duchovní držet pohotovostní boho-službu, aby upřímnou modlitbou udrželi tu cenovou bestii aspoň trochu v mezích. A teď ještě ty české nemocnice.

Nejdřív jsem se zlobil na doktory. Nemám je moc rád, protože kdykoliv je potkám, mám nějaký zdravotní problém já, nebo někdo z rodiny. A teď se navíc ukázalo, že nedokážou udržet v nemocnicích pořádek.

Jenže... (zajímavé slovo tohle "jenže" - když je řeknete, jako byste otočili ubrus v hospodě rubem nahoru, abyste se nahlédli, jaké prase tam jedlo před vámi)... Jenže, když o tom chvíli přemýšlím, říkám si, že možná horší, než ten bezpečnostní nepořádek v nemocnici, je zjevná potřeba zprávy vyrábět spíš než pro ně zajet tam, kde vznikají samy.

Ono je to asi těžké. Ty opravdové a důležité zprávy jsou nejdřív na internetu a pak je přinese každý plátek, včetně občasníku modřanské radnice. Zkuste si pak jednou týdně udělat pořádně investigativní otvírák. Je tudíž potřeba vyrobit si zprávy vlastní - jedinečné, odlišující, žhavé a proto dobře prodejné.

A tak se novináři začínají chovat jako inovativní marketéři a hledají oblasti, ve kterých stojí za to vyrobit žhavou zprávu. Najdou nepokrytou a relevantní potřebu. Připraví si koncept. A pak chvíli, jako produktoví inženýři, pracují s realitou. Tady na ni zatlačí, tamhle přidají trochu glutamátu, aby to mělo grády, a nakonec přidají troch kyseliny askorbové, aby vydrželo aspoň týden. A pak to - teď už jako novináři -odreportují. Výrobci věcí a služeb tomu říkají New Product Development. Mediální výrobci dění tomu možná mezi sebou říkají News Production and Development. Možná je problém jenom v tom, že na ně stále ještě hledíme jako na žurnalisty. Možná mají na vizitce "Reporting Visionary", případně "Reader Insight and News Innovation Manager". Pokud, měl by nám to ale někdo říct.

Adepti Pulitzerovy ceny z MF DNES si každopádně v uplynulých týdnech oblékli bílé pláště (stejné, jaké nosí produktoví inženýři v laboratořích vyvíjejích ještě domáčtější polévky a ještě čokoládovější oplatky) a s bertsteinovsko-woodwardovským posláním proběhli Ústřední vojenskou a Nemocnicí na Homolce. Bravurně oklamali přihlouplé děvečky, co tam celý den zřejmě nemají na práci nic jiného, než vyměňovat pacientům bažanty, a téměř či docela si odnesli karty pacientů. Zjistili, že člověk převlečený za lékaře je v instituci, kde se pohybuje hodně lékařů, nejčastěji opravdu považován za lékaře. A naservírovali nám tohle překvapivé sdělení jako aféru FileCabinetGate. Ameriko, promiň! Ta tvoje aféra s teplou vodou vedle toho vlažní.

A měli jí. ZPRÁVU NA PRVNÍ STRÁNKU. A měli nás. Hned jsme si to běželi koupit, abychom věděli, kde nás kdo zase bere na hůl a okrádá o právo na bezpečí.

Kdyby nebylo Abrháma, otevíral by možná zítřejší MF DNES článek o tom, že v karlovarských vinárnách a barech řádili reportéři listu pod pseudonymem Inžynýr Králik převlečeni za falešné vrchní.

Zprávička o tom, že holohlaví hoši z Národního Odporu už si iniciativně staví milice, aby nám - na požádání a podle zákona - mohli pomoct při národních pohromách, povodních, zemětřeseních a polomech (nebo pogromech?)s eliminací nepřizpůsobivých individuí, vypadá vedle toho otvíráku jako ušmudlaná popelka od eléva ve zkušební době (má ovšem pokračování na straně tři, aby bylo pravdě - hehe - učiněno zadost.)

Anebo je podceňuju. Možná, že nějací jiní reportéři v mezičase infiltrovali i Národní Odpor a zevnitř toho spolku lobují za nasazení Hnědé milice na domobranu nemocnic proti homosexuálům, cikánům, černejm a neautorizovaným žurnalistům.

"Svépomocná autoimunitní opatření na infekčních odděleních. Amerika nás chválí!" bude už možná zítra hlavním titulkem listu.

LIP
P.S. Ležel mi tam jednou dlouho někdo, o koho jsem se hodně bál. Ležel tam šest měsíců v hodně hlubokém kómatu. A nechtěli nás tam pouštět. Prý kvůli infekci a bezpečnosti pacientů. Pokud se na jipky kromě příbuzných pacientů chodí realizovat i agenti sedmé velmoci, může tam být na špičkové pracoviště příliš rušno. Proklel jsem vás, primáři Elisi! Ale beru to zpátky...

Kde co leží a kam vás to táhne

Minulý týden se ke mě dostaly tyhle dvě on-line kratochvíle:

Geosense - hra, která prověří vaši globální dezorientaci,

a Project Implicit - výzkumný on-line projekt, kde si můžete za 20 minut zjistit, zda jste spíš republikán(ka) nebo demokrat(ka) a vůči které rase máte předsudky.

Zkuste to! Je to celkem hlína.

Jako bonus přidávám už jen někde provařenou rýži, která vám pomůže s angličtinou a třetímu světu s obědem. Abyste taky udělali něco pro mír.

Lip

Thanks for all the posts! (a metodický comming out)

Je květen. Na stromech vyrazilo listí a na OKU TŘI první komentáře k příspěvkům. Díky květne. Díky P. Díky M. Díky O. a Z.

Pro ty z vás, kteří nevíte, o čem mluvím, a trochu vás to ruší: jukněte na komentáře pod staršími příspěvky. Zatím to neumím nastavit tak, aby byly vidět i z hlavní stránky:(
....

Z. v jednom komentáři napsal, že to o té reklamě a kouzelníkovi nedávalo smysl, protože příspěvek sám je důkazem, že reklama funguje. A že P.D. je dobrý mág. Z., ještě jednou díky moc a pár slov na vysvětlenou:

Nechtěl jsem říct, že reklama nefunguje ani že P.D. špatně čaruje. Ten příspěvěk byl vlastně o tom, že reklama je, stejně jako magie, strašně těkavé a nejednoznačné téma. Ovšem uznávám, že byl trochu banální.. (A banalita, to je zajímavé téma! O tom vám mohu říct ... :))

Pokud jde ale o tu kouzelníkovu webovou stránku, tak to s tebou nesouhlasím. Když se někdo představí, jako přední iluzionista, jediný svého druhu v zemi, jehož motem je „nikdy nic nepovažovat za nemožné“... a který věří, že „...behind a dream, there is a magic...“ nemělo by tam, myslím, být vzápětí zmíněno, že dělá totéž jako jiný iluzionista, a to na maturitních plesech, svatbách a prezentacích nových produktů.

Ne proto, že čarovat na plesech, svatbách a prezentacích by bylo něco podřadného. Ale proto, že to tak může působit. Maturitní plesy, svatby a prezentace nových produktů jsou iniciační obřady svého druhu. A těm sluší kouzelník, který dělá něco jiného než všichni ostatní, a takový, který na žádné jiné svatbě či plese nevystupuje.

Nepochopení rozdílu mezi positioningem a zdrojem businessu, řekl bych.
...

Komentář O. mě pobavil tou představou poetického modu operandi zloděje vykrádajícího autorádia. Nikdy mě nenapadlo, že by někdo mohl něco tak nezákonného dělat s tak pozitivním nastavením mysli. Nutí mě to k úvahám o tom, jaké je asi nastavení mysli návštěvníka OKA TŘI. A o tom, jakou představu si asi návštěvník OKA TŘI udělá o stavu mysli jeho autora. Možná bychom byli všichni překvapení.

Vložil jsem nahoru ukazatel návštěvníků, kteří jsou právě on-line. Jak tam někoho z vás uvidím, budu si vás představovat...:)
....

Z těch reakcí mám velkou radost. A taky mi připomněly jeden rest. Někde dřív jsem slíbil poodhalit roušku metodického principu OKA TŘI. Možná budete zklamaní, ale sliby se mají plnit. Kdyby to bylo moc špatné, tak víte co...zkuste to vypnout a spustit zase někdy příště.
...

Byl taky květen a stromy na zahradě u J. už se dávno obsypaly listím. Třásly se ve větru. Pod stromy stála dvě skládací plážová křesílka z aluminiových profilů a proužkované látky. Třásla se ve větru. Na sedátkách jsme se s J. připravovali na státnice. Třásli jsme se strachy.

Svěže zelený střešovický trávník pokrývaly bílé obdélníky papírových složek se poznámkami z přednášek: dějiny sociologie, metodologie výzkumu, statistika... Byly zatížené kameny, takže se netřásly.
...

Uběhlo dopoledne a my jsme udělali spoustu užitečného: J. povyprávěl zážitky z Litoměřicka, několikrát jsme přenesli křesílka ze sluníčka do stínu a zpět, otevřeli jsme několik lahví a něco i pojedli. Jen na to učení nějak ne a ne dojít.

Když to začalo vypadat nebezpečně, navrhl J. tenhle postup:
Každý hodíme zátkou od piva naslepo do prostoru vydlážděného poznámkami a nahlas zrekapitulujeme otázku, na kterou zátka dopadne.
...

Pokud jste někdy aspoň letmo zavadili o odložená skripta z tohohle oboru, určitě víte, že jedním z nejčastěji citovaných jmen v nich bývá Max Weber. Ať už jste pomalý génius, nebo přiznaný idiot, po čtyřech a více letech studia prostě musíte o Maxovi něco vědět. A když už o něčem něco víte, nemůžete se ubrátnit pokušení o tom něco říct.

A tak to bylo i to odpoledne. Minuty ubíhaly a zátka lítala vzduchem. Začalo být v podstatě jedno, na jakou otázku dopadla. Na každou totiž existovala odpověď podle jednotného scénáře:

"Otázka číslo 1. Hodnoty, normy a anomie ve společnosti. No, to je moc zajímavá otázka. Jedním z autorů, který se této otázky ve svém díle dotýkal byl Max Weber. A o Maxu Weberovi vám mohu říct..... "

S tím, jak přibývalo zátek, kterými by se dalo házet, rostla i efektivita naší práce. Večer jsme to všechno měli zopakované a zanalyzované ze všech stran.

Prošlo nám to i v pondělí, v těch přiškrcených oblecích s krátkými nohavicemi a vyřazenými vázankami našich otců.
...

No a to je metoda útěku z papíru. Máte téma A, o kterém něco tušíte a téma B, o kterém nevíte nic. Začnete mluvit o B a myslíte na A. V 80 případech ze 100 najdete nějakou souvislost. Ne vždycky to dává úplný smysl a někdy vás to samotné překvapí.
...

Když už jsem to nevydržel a vydrážděný těmi všudypřítpomnými poznámkami o webu 2.0 konečně klikl na aplikaci blogger, abych se podíval, o čem že to ten user-created content vlastně je, otevřelo se mi okno „nový příspěvek“. Chvíli jsem to oklikával, zkoumal a studoval a za chvíli se přistihl, že už zase utíkám z papíru.

Je to jako s jízdou na kole. Některé „dovednosti“ prostě nezapomenete.
....

LIP

Polotovary a konečné stanice

Někdy mi, čertvíproč, probleskne pamětí obraz světa, jak jsem ho viděl, když mi bylo pět. Byl legrační:

Všichni zpěváci se jmenovali Karel: Karel Gott, Karel Matuška, Karel Korn. Kazila to jenom Vondráčková, která se z nesmyslného důvodu jmenovala Helena. Bůh, Ježíšek a Mikuláš byli jedna a tatáž osoba. Existovala naděje, že promícháním suspenze z mýdla, oleje, vody a pětihaléře vznikne v lahvičce od živočišného uhlí nový druh brouka. Kniha Na co umírají muži Karla Pecky v knihovničce naproti posteli hrozila při náhodném dotyku smrtelnou nákazou mě i tátovi, zatímco ségra s mámou byly z obliga. A v zahrádkářské kolonii na severovýchodním okraji třešňovky žil divný chlápek, co chytal zlobivé děti a svážel je na kárce ke své chatičce, kde je věznil ve sklepě.
...

Pevnou součástí toho světa byla i restaurační zařízení Drancy a Start. Lepší restaurace kombinovaná s prodejnou polotovarů (vzpomínáte?) a bufet u konečné zastávky příměstských autobusových spojů.

Obojí skvosty pravoúhlé šestistěnné architektury pražského sídliště a zároveň pro mě důležité milníky tehdy známého světa. Možná proto mám teď potřebu o nich psát.
...

Ty dvě hranaté budovy prošly v uplynulých letech pochopitelně několika proměnami:

Z malinko nafoukané sídlištní restaurace a prodejny ošizeného jídla se stala malinko ušmudlaná pizzerie a prodejna ošizeného sexu.

Z bufetu na konečné fungovala delší dobu jen šeříky odstíněná zadní stěna, která nabízela tříminutový azyl pro řešení potřeb vyžadujících soukromí. Později se nabídka služeb rozšířila i do přední části budovy, kde nyní najdete i řešení vašich potřeb mobilní komunikace.
...

Od té doby, co mi rodiče outsourcují psa, je moje matka pevně připojena ke komunikační síti pejskařů z třešňovky a požívá tak výhody nejrychlejšího možného přístupu k informacím z komunálního života. Takže už taky ví, co se stane s Drancem a co čeká Start.

Ten první zabydlí svojí spiritualitou Svědci Jehovovi. A Start se promění v non-stop hernu s automaty plnými točících se jablíček, rajčátek a jahůdek.
...

Z jiného úhlu pohledu se vlastně zas tak moc nezměnilo a nezmění:

Budova bufetu Start byla a zase bude pro někoho synonymem konečné stanice.
A v Drancu budou zase - po předobalených řízcích a předodhalených slečnách - prodávat polotovary, tentokrát v podobě instantní spásy duše.

I budovy mají možná svůj osud.

LIP

Hostesky vracejí úder

Jen jsem dopsal ten předchozí, objevily se u nás v lobby tři kostýmované hostesky v akademických talárech fialové barvy. S takovými těmi klobouky, co připomínají knížku na pultíku a se střapečkem.

Rozhodl jsem se být statečný a nechal se ulovit. A protože jsem chtěl v té interakci převzít otěže iniciativy, pozdravil jsem jako první. "Gaudeaumus igitur", pravil jsem pevným hlasem a doufal jsem, že tím slečnu vyvedu z míry.

Prohlédla si mě zpytavým pohledem od neoholeného obličeje až k teniskám, které už by se hodily jen na zahradu, a do ruky mi strčila materiál představující program některého z dalších MBA kurzů, které asi nikdy nebudu navštěvovat.

"Třeba pro někoho jiného", řekla kráska v taláru a začala se věnovat dalšímu, tentokrát už snad najdějnějšímu subjektu...

Pokud bystě někdo měli o ten materiál zájem, asi ho ještě mám:))

Lip

Rána pod linku

Kdyby Gogol pracoval u nás, nenapsal by Večerá na chutóre bliz Dikánky. Napsal by Povídky z kuřárny. A roli vypravěčky by tam měla A.
...

Jestli je vám obrázek dole trochu povědomý, je to tím, že už jste ho tisíckrát prožili. Bylo odpoledne, vezli jste si svůj vozík uličkou hypermarketu a lehce jste swingovali tělem v rytmu nějakého milého elevator songu. Hop tam s balením tohohle. A taky dvě balení tamtoho...



Vozík plynule kličkoval mezi těmi ostatními a všechno, co jste do něj hodili, bylo najednou takové lepší, než to, co zbylo na regále. Lepší, protože už trochu vaše. Tak praví teorie.
...

Teorie neví nic o tom, co následovalo. Oko JI spatřilo. Mozek JI poznal. Neurony spustily alarm. Noha dupla na pomyslnou brzdu a košík se s pištěním koleček málem otočil do protisměru. Rychle jste získali kontrolu nad situací, uvedli vozík zpět do dopředného pohybu a kradmo se rozhlédli, jestli jste na chvilku nevypadali blbě. A pak jste na to šlápli, abyste JI co nejdřív nechali za sebou. Koho?

Tu hostesku přece. Stála tam na konci ponuré, neosvětlené uličky mezi policemi a určitě vám chtěla dát něco zákeřně ochutnat. Aby vás dostala. Aby vás zotročila. Aby vám vrazila to SVÉ balení do VAŠEHO košíku.
...

Vždycky, když se mi to stalo, a vždycky, když jsem po očku sledoval, jak se to stalo někomu jinému, jsem si říkal, proč nás ty barbíny v uličkách nákupních center tak děsí.

Tady je příběh A., který tuhle záhadu vysvětluje:
...

Bylo hezky a venku svítilo sluníčko. A. si vyrazila do města a všemi póry lačně hltala pulzující chuť pražského bulváru. Bylo jí dobře.

Když se před ní objevili kluk a holka v divných mikinách s nápisy "Už jsi ho dneska vytáh'?" a "Už jsi jí dneska ukázala?", málem jí zaskočilo, i když právě nejedla. Zčervenala a snažila se naposlední chvíli uhnout nevyhnutelné kolizi očního kontaktu.

Uviděli ji a než stačila vydechnout, zastoupili jí cestu. On se podíval na ni, pak oba na zkoprnělou A.

Milisekunda ambivalentní strnulosti, po níž on zklamaně zavrtěl hlavou. Významný pohled na jeho partnerku, který říkal: "TOHLE asi ne! to jsme šlápli vedle..." Jenže kostky už byly vrženy a nešlo couvnout.

Promluvila holka v mikině: "Promiňte. To je omyl.."

A. to nedalo: "A co jako jste chtěli?"

On: "No, chtěli jsme vám položit takovou otázku..."

A. tak nějak bezděčně a s tušením blížící se komplikace: "Jakou otázku?"
Jak to řekla, v duchu si vynadala, a začala rychle zpytovat pamět, kdy naposledy přemýšlela o Bohu.

Neznámá v necudné mikině: "Tak teda jo. Znáte slevové karty Euro 26? Jsou v principu podobné kartám ISIC, ale nemusíte být student.."

A., které se evidentně ulevilo: "Jo, tyhle! Ty znám. Co je s nima?"

"No, tak ty jsou jen od 15 do 26 let!" odpověděl on tónem, který nenechával prostor pochybám o tom, že A. se už nekvalifikuje. Otočil se na podpadku a zmizel.
....

Čím dál častěji se dnes mluví o tom, že bez podlinky nic neprodáte. Asi je to složitější. Díky podlince můžete neočekávaně zjistit, že, i kdybyste chtěli, ani nenakoupíte.
...

LIP

PS. Trochu mě to hnětlo a nějak jsem měl potřebu se té A. zastat. Takže prosimvás, je to takhle. Ode dneška počínaje jsou cílovou skupinou pro OKO TŘI dospělí ve věku od 27 výš. Pokud znáte někoho mladšího, kdo vám není sympatický, osvojte si tenhle skript: "Znáš OKO TŘI? Ne? A vono je to vlastně jedno, to je stejně až od 27 let!"

A na mikinu si můžete napsat třeba "Stejně ti ho neukážu". Určitě to bude působit tak nějak soudobě nápaditě....

Totiž 109... Dneska to teda lítá!

V televizi nic nedávaj? :))

LIP