Pro ty z vás, kteří nevíte, o čem mluvím, a trochu vás to ruší: jukněte na komentáře pod staršími příspěvky. Zatím to neumím nastavit tak, aby byly vidět i z hlavní stránky:(
....
Z. v jednom komentáři napsal, že to o té reklamě a kouzelníkovi nedávalo smysl, protože příspěvek sám je důkazem, že reklama funguje. A že P.D. je dobrý mág. Z., ještě jednou díky moc a pár slov na vysvětlenou:
Nechtěl jsem říct, že reklama nefunguje ani že P.D. špatně čaruje. Ten příspěvěk byl vlastně o tom, že reklama je, stejně jako magie, strašně těkavé a nejednoznačné téma. Ovšem uznávám, že byl trochu banální.. (A banalita, to je zajímavé téma! O tom vám mohu říct ... :))
Pokud jde ale o tu kouzelníkovu webovou stránku, tak to s tebou nesouhlasím. Když se někdo představí, jako přední iluzionista, jediný svého druhu v zemi, jehož motem je „nikdy nic nepovažovat za nemožné“... a který věří, že „...behind a dream, there is a magic...“ nemělo by tam, myslím, být vzápětí zmíněno, že dělá totéž jako jiný iluzionista, a to na maturitních plesech, svatbách a prezentacích nových produktů.
Ne proto, že čarovat na plesech, svatbách a prezentacích by bylo něco podřadného. Ale proto, že to tak může působit. Maturitní plesy, svatby a prezentace nových produktů jsou iniciační obřady svého druhu. A těm sluší kouzelník, který dělá něco jiného než všichni ostatní, a takový, který na žádné jiné svatbě či plese nevystupuje.
Nepochopení rozdílu mezi positioningem a zdrojem businessu, řekl bych.
...
Komentář O. mě pobavil tou představou poetického modu operandi zloděje vykrádajícího autorádia. Nikdy mě nenapadlo, že by někdo mohl něco tak nezákonného dělat s tak pozitivním nastavením mysli. Nutí mě to k úvahám o tom, jaké je asi nastavení mysli návštěvníka OKA TŘI. A o tom, jakou představu si asi návštěvník OKA TŘI udělá o stavu mysli jeho autora. Možná bychom byli všichni překvapení.
Vložil jsem nahoru ukazatel návštěvníků, kteří jsou právě on-line. Jak tam někoho z vás uvidím, budu si vás představovat...:)
....
Z těch reakcí mám velkou radost. A taky mi připomněly jeden rest. Někde dřív jsem slíbil poodhalit roušku metodického principu OKA TŘI. Možná budete zklamaní, ale sliby se mají plnit. Kdyby to bylo moc špatné, tak víte co...zkuste to vypnout a spustit zase někdy příště.
...
Byl taky květen a stromy na zahradě u J. už se dávno obsypaly listím. Třásly se ve větru. Pod stromy stála dvě skládací plážová křesílka z aluminiových profilů a proužkované látky. Třásla se ve větru. Na sedátkách jsme se s J. připravovali na státnice. Třásli jsme se strachy.
Svěže zelený střešovický trávník pokrývaly bílé obdélníky papírových složek se poznámkami z přednášek: dějiny sociologie, metodologie výzkumu, statistika... Byly zatížené kameny, takže se netřásly.
...
Uběhlo dopoledne a my jsme udělali spoustu užitečného: J. povyprávěl zážitky z Litoměřicka, několikrát jsme přenesli křesílka ze sluníčka do stínu a zpět, otevřeli jsme několik lahví a něco i pojedli. Jen na to učení nějak ne a ne dojít.
Když to začalo vypadat nebezpečně, navrhl J. tenhle postup:
Každý hodíme zátkou od piva naslepo do prostoru vydlážděného poznámkami a nahlas zrekapitulujeme otázku, na kterou zátka dopadne.
...
Pokud jste někdy aspoň letmo zavadili o odložená skripta z tohohle oboru, určitě víte, že jedním z nejčastěji citovaných jmen v nich bývá Max Weber. Ať už jste pomalý génius, nebo přiznaný idiot, po čtyřech a více letech studia prostě musíte o Maxovi něco vědět. A když už o něčem něco víte, nemůžete se ubrátnit pokušení o tom něco říct.
A tak to bylo i to odpoledne. Minuty ubíhaly a zátka lítala vzduchem. Začalo být v podstatě jedno, na jakou otázku dopadla. Na každou totiž existovala odpověď podle jednotného scénáře:
"Otázka číslo 1. Hodnoty, normy a anomie ve společnosti. No, to je moc zajímavá otázka. Jedním z autorů, který se této otázky ve svém díle dotýkal byl Max Weber. A o Maxu Weberovi vám mohu říct..... "
S tím, jak přibývalo zátek, kterými by se dalo házet, rostla i efektivita naší práce. Večer jsme to všechno měli zopakované a zanalyzované ze všech stran.
Prošlo nám to i v pondělí, v těch přiškrcených oblecích s krátkými nohavicemi a vyřazenými vázankami našich otců.
...
No a to je metoda útěku z papíru. Máte téma A, o kterém něco tušíte a téma B, o kterém nevíte nic. Začnete mluvit o B a myslíte na A. V 80 případech ze 100 najdete nějakou souvislost. Ne vždycky to dává úplný smysl a někdy vás to samotné překvapí.
...
Když už jsem to nevydržel a vydrážděný těmi všudypřítpomnými poznámkami o webu 2.0 konečně klikl na aplikaci blogger, abych se podíval, o čem že to ten user-created content vlastně je, otevřelo se mi okno „nový příspěvek“. Chvíli jsem to oklikával, zkoumal a studoval a za chvíli se přistihl, že už zase utíkám z papíru.
Je to jako s jízdou na kole. Některé „dovednosti“ prostě nezapomenete.
....
LIP
Žádné komentáře:
Okomentovat