Křečovým žilám mé sestry. In memoriam. ...
Možná znáte ten pocit z dětsví. Dostanete na prdel za něco, co jste udělali, protože se k vám nedostala informace, že byste neměli. A vůbec nechápete.
A nebo dostanete na prdel za něco, co jste neudělali, protože pokyn, který jste dostali, jste si vysvětlili úplně jinak. A nechápete zase-
Anebo ještě jinak. Pěkně si děláte, na čem jste se s ostatními domluvili, všechno běží, jak má, ale když pak jdete předložit výsledky práce, z výrazu všech okolo - tedy pokud lze ten otisk strachu z šílenství a údivu nad idiocií v jejich obličejích ještě vůbec považovat za výraz - najednou cítíte, že jste nejméně z Marsu. Spíš odněkud dál. A je vám trapně a nevíte, co s tím.
...
Bylo 1.4. roku asi tak 1978 a mě moje menší starší sestra řekla, abych zanesl tětě Lídě nějaké ponožky. Teta Lída se občas starala o děti, co špatně snášely mateřskou školku, a já si tam - jako jeden z jejích někdejších chovanců - chodíval hrávat. Miloval jsem ji jako pyšná princezna svoji chůvu a tak jsem těch šest pater vyběhl jako závodní kůń.
Informaci od sestry jsem pojal za danou a nesl tam 2 leté holčičce, o kterou se teta zrovna starala, pár pěkných socialistických krepsilonek. Takových těch, co v koupelně - když jste si nezaplnuli světlo - při tření chodila o chodidlo zajiskřily. Velikost 23.
Ne, nepřišlo mi to divné. Tedy až do okamžiku, kdy jsem viděl výraz tety Lídy, která mi otevřela dveře. "Tady máš ty ponožky," řekl jsem jí místo pozdravu a v čase, který se začal mučivě zpomalovat, jsem sledoval, jak se její vlídný úsměv pomalu mění v ten eintopf posvátné hrůzy z šílenců a podivení nad idioty.
...
S pláčem jsem seběhl ze sedmého k nám do čísla 4 v prvním, vzteky kopal do dveří, dokud mi smíchy prohnutá sestra neotevřela dveře, a v noci, když všichni spali, jsem jí klíčem od vchodu ze msty poškrábal obě desky Hany Hegerové. Tu s texty od Pavla Kopty i tu druhou.
...
O čem je tenle? ptáte se asi. Tak tehnle je o komunikaci.
Napadlo mě v úterý, že se na ni dívám možná příliš naivníma očima. Jako na proces mezi dvěma nebo více aktéry, jehož cílem je vzájemná výměna sdělení a jejich žádoucí pochopení.
A třeba ne, říkám si. Třeba je komunikace ve skutečnosti tím napětím, které zbyde, když od toho, co jste chtěli říct, odečtete to, co vám rozuměl ten druhý. Zbyde "delta N" (jako Nepochopené).
A tahle delta N je strašně moc důležitá. Delta N je totiž přesně ta veličina, která mezilidské vztahy a jednání zcela vymaňuje z říše matematiky a fyziky. Právě díky deltě N je naše sociální chování tak pozoruhodné a tak těžko převoditelné do matematických modelů. Ale podívejte se na jakoukoliv událost, ať už banální či historickou, a zjistíte, že někde na začátku celé té kauzální laviny bylo nějaké
delta N.
...
A tak si říkám, že jestli chce někdo umět správně nebo efektivně komunikovat, měl by se hlavně naučit co nejrychleji identifikovat delta N. Spíš než gramofonovou desku, kompliment, atd. Chápu, že i ty jsou důležité, ale i kdybych je tehdy zvládal virtuozně, s těmi ponožkami mi nemohly pomoct...
A tak tady máme pravidlo č. 6: Ať už jde o cokoliv, vždycky kontrolujte delta N
...
Lip
