Jestli jsem to pochopil správně, myslí to O. asi takhle: Když se na určitou událost ve svém životě podíváte z dostatečného časového odstupu - a tedy v dostatečně širokém kontextu - zjistíte, s ohledem na všechny možné okolnosti a souvislosti, že to vlastně nemohlo dopadnout jinak.
A jedná-li se o událost, kterou hodnotíte pozitivně, máte jasný důkaz, že jeho teorie platí. Jedná-li se o událost, kterou hodnotíte negativně, stačí, když řetězec sledovaných příčin a následků sledujete o kousek dál směrem k přítomnosti, abyste zjistili, že i tahle negativní událost vedla k nějakému pozitivnímu důsledku.
Na tomhle úhlu pohledu mě vždycky fascinovalo, jakým způsobem se dotýká otázky štěstí. Snad rozvíjím O.-ovu teorii správně, když domýšlím, že štěstí je podle ní mezi lidi distribuováno v zásadě spravedlivě, ovšem velmi nerovnoměrně v čase. Navíc neovlivníte, na co že bude právě ukapávající díl vašeho štěstí použit - zda na něco, co je podstatné, či na nějakou ptákovinu.
Může se totiž snadno stát, že i když vám, suma sumárum, rozdají štěstí stejnou porci jako sousedovi, dopadne to s vámi o moc hůř. Vyplýtváte jí velký díl třeba krajícem chleba, který zrovna dopadne nenamazanou stranou na peršan v obýváku a když se pro něj o chvilku později potěšeně sehnete, způsobíte si smrtelný úraz hlavy úderem o krbovou římsu. Váš naštvaný soused zatím třeba naštvaně čistí kovral od marmelády a ještě ani netuší, že o chvilku později vylosují jeho čísla ve Sportce.
....
A tak když slyšíte někoho mluvit o tom, že měl štěstí, je to zpravidla v souvislosti s nějakou nepříjemnou nebo ohrožující možností, která shodou náhod nakonec nenastala. A když někdo mluví o tom, že štěstí neměl, je součástí toho příběhu často i poukaz na to, že někdo jiný se nepříjemnosti, která dotyčného neminula, štastně vyhnul.
.....
No a to mě přívádí k Charlesi Darwinovi a vývoji druhů přírodním výběrem (mimochodem, někdy v uplynulém měsíci se na Internetu objevily faximile jeho kompletního díla). Hodně zjednodušeně se snad dá říct, že podstatou jeho teorie o přírodním výběru je předpoklad, že život se vyvíjí od jednodušších ke složitějším formám díky náhodným genetickým odchylkám jedinců. Ty, které přinášejí jedincům druhu větší šanci na přežití se přirozeně rozšíří v genomu dalších pokolení a popostrčí tak evoluci o maličký kousek dopředu. Malý krůček pro organismus, velký krok pro celý druh.
Když jsme o víkendu jezdili na kolech u Berounky, došlo mi, že i tahle teorie je nakonec o štěstí. O tom , zda vaše geny úspěšně postoupí do dalšího generačního levelu a ovlivní tak budoucnost druhu, nic jiného rozhodnout nemůže. Brouk, kterého jsem jen tak tak nepřejel na vozovce u Křivoklátu, a žáby, které se narodily u Skryjí, by o tom mohly vyprávět.
A tak si říkám, jestli celá Darwinova evoluce vlastně není jen o tom, jak si příroda do dalších generací vybírá "klikařské" geny. Prostě takové, které jedince vybavují větší schopností přitahovat šťastné náhody.
Dává to smysl. Kdybyste byli urostlými, mrštnými, inteligentními a sexy dinosaury, určitě byste si teď dělali nárok na šťastnou budoucnost. Za skutečnost, že si dneska čtete tyhle řádky vy a ne nějaký Tyranosaurus Sapiens Sapiens, přitom nevděčíte ničemu jinému než pouhému dinosauřímu pechu a savčímu štěstí. To s tím meteoritem nebylo nic jiného než obyčejná smůla.
....
Na tom všem se mi líbí představa, že o pár generací dál by se Ruská ruleta mohla stát naprosto bezpečnou kratochvílí. V populaci výrazně převládnou klikaři, na které se bude štěstí lepit jako pop na verpánek.
V té době už statistici, které dnes živí společenská poptávka po odhadu rizik, dávno nebudou mezi námi (rozuměj mezi nimi), ale ve vitrínách muzejí. Třeba někde mezi šavlozubým tygrem a blbounem nejapným.
LIP
Vyfotil jsem to ve čtvrtek. Kousek od Budějovické. Bylo ráno, za deset devět, čtyřiadvacátý duben nula osm. 
Co se se mnou děje mi došlo až za chvíli, když jsem si konečně ujasnil, co mi ta instalace vlastně připomíná.
