Jestli jsem to pochopil správně, myslí to O. asi takhle: Když se na určitou událost ve svém životě podíváte z dostatečného časového odstupu - a tedy v dostatečně širokém kontextu - zjistíte, s ohledem na všechny možné okolnosti a souvislosti, že to vlastně nemohlo dopadnout jinak.
A jedná-li se o událost, kterou hodnotíte pozitivně, máte jasný důkaz, že jeho teorie platí. Jedná-li se o událost, kterou hodnotíte negativně, stačí, když řetězec sledovaných příčin a následků sledujete o kousek dál směrem k přítomnosti, abyste zjistili, že i tahle negativní událost vedla k nějakému pozitivnímu důsledku.
Na tomhle úhlu pohledu mě vždycky fascinovalo, jakým způsobem se dotýká otázky štěstí. Snad rozvíjím O.-ovu teorii správně, když domýšlím, že štěstí je podle ní mezi lidi distribuováno v zásadě spravedlivě, ovšem velmi nerovnoměrně v čase. Navíc neovlivníte, na co že bude právě ukapávající díl vašeho štěstí použit - zda na něco, co je podstatné, či na nějakou ptákovinu.
Může se totiž snadno stát, že i když vám, suma sumárum, rozdají štěstí stejnou porci jako sousedovi, dopadne to s vámi o moc hůř. Vyplýtváte jí velký díl třeba krajícem chleba, který zrovna dopadne nenamazanou stranou na peršan v obýváku a když se pro něj o chvilku později potěšeně sehnete, způsobíte si smrtelný úraz hlavy úderem o krbovou římsu. Váš naštvaný soused zatím třeba naštvaně čistí kovral od marmelády a ještě ani netuší, že o chvilku později vylosují jeho čísla ve Sportce.
....
A tak když slyšíte někoho mluvit o tom, že měl štěstí, je to zpravidla v souvislosti s nějakou nepříjemnou nebo ohrožující možností, která shodou náhod nakonec nenastala. A když někdo mluví o tom, že štěstí neměl, je součástí toho příběhu často i poukaz na to, že někdo jiný se nepříjemnosti, která dotyčného neminula, štastně vyhnul.
.....
No a to mě přívádí k Charlesi Darwinovi a vývoji druhů přírodním výběrem (mimochodem, někdy v uplynulém měsíci se na Internetu objevily faximile jeho kompletního díla). Hodně zjednodušeně se snad dá říct, že podstatou jeho teorie o přírodním výběru je předpoklad, že život se vyvíjí od jednodušších ke složitějším formám díky náhodným genetickým odchylkám jedinců. Ty, které přinášejí jedincům druhu větší šanci na přežití se přirozeně rozšíří v genomu dalších pokolení a popostrčí tak evoluci o maličký kousek dopředu. Malý krůček pro organismus, velký krok pro celý druh.
Když jsme o víkendu jezdili na kolech u Berounky, došlo mi, že i tahle teorie je nakonec o štěstí. O tom , zda vaše geny úspěšně postoupí do dalšího generačního levelu a ovlivní tak budoucnost druhu, nic jiného rozhodnout nemůže. Brouk, kterého jsem jen tak tak nepřejel na vozovce u Křivoklátu, a žáby, které se narodily u Skryjí, by o tom mohly vyprávět.
A tak si říkám, jestli celá Darwinova evoluce vlastně není jen o tom, jak si příroda do dalších generací vybírá "klikařské" geny. Prostě takové, které jedince vybavují větší schopností přitahovat šťastné náhody.
Dává to smysl. Kdybyste byli urostlými, mrštnými, inteligentními a sexy dinosaury, určitě byste si teď dělali nárok na šťastnou budoucnost. Za skutečnost, že si dneska čtete tyhle řádky vy a ne nějaký Tyranosaurus Sapiens Sapiens, přitom nevděčíte ničemu jinému než pouhému dinosauřímu pechu a savčímu štěstí. To s tím meteoritem nebylo nic jiného než obyčejná smůla.
....
Na tom všem se mi líbí představa, že o pár generací dál by se Ruská ruleta mohla stát naprosto bezpečnou kratochvílí. V populaci výrazně převládnou klikaři, na které se bude štěstí lepit jako pop na verpánek.
V té době už statistici, které dnes živí společenská poptávka po odhadu rizik, dávno nebudou mezi námi (rozuměj mezi nimi), ale ve vitrínách muzejí. Třeba někde mezi šavlozubým tygrem a blbounem nejapným.
LIP
Žádné komentáře:
Okomentovat