Konrád měl kachničku. Tedy Konrád Lorenz. Kachnička se stala domácím mazlíčkem rodiny. Konrád se stal světově uznávaným etologem. V některých svých knížkách kachničku vzpomenul krátkým příběhem.
Jeden z těch, které si dodnes pamatuji (díky J.J.Z.), je o tom, jak kachnička upadla na příkrých schodech Lorezovic domu a zlomila si křídlo. Dostala dlahu a uzdravila se, o to nic. Ale celý svůj život se prý tomu schodu vyhýbala. Ten schod pro ni byl tabu a ona, aniž by o tom jakkoliv přemýšlela - a jak by taky mohla, byla to hloupá, milá kachnička - ten schod vždy přeskočila. Přeskočení schodu se stalo součástí jejího programu na zdolávání schodů.
Na začátku roku moje žena přebudovala kuchyň. Koupila nový "kuchyňský ostrov" a přemístila do něj talíře, co VŽDYCKY bývaly v kredenci. Zapomněla mě ale přeprogramovat. Ve čtyřech příadech z pěti, když mám dávat na stůl, nejprve otevřu kredenc, abych si pak uvědomil, že talíře jsou teď v šuplíkách. Otevírání kredence se stalo nedílnou součástí mého programu pro domácí stolování.
Můj kamarád P. se nerad dívá, jak si jeho táta čistí zuby. P-ův táta si prý totiž při čištění zubů drží levou ruku za zády, jako rychlobruslaři projíždějící vysokou rychlostí zatáčku na okruhu. Ruka za zády je součástí jeho programu pro čištění zubů. Nejen jeho. Před několika lety jsme byli někde na horách nebo na prázdninách i s P-em a - co myslíte? - když jsem šel okolo koupelny, kde si právě čistil zuby, měl levačku za zády! P. v dětství zřejmě od táty downloadoval jeho osvědčený program.
Že je to divné? Myslím, že kdyby vás někdo chvíli pozoroval, dříve nebo později podobný automatický program odhalí i u vás.
Ostatně, není divné, že je tak ochotně přijímáme. Zjednodušují nám asi život. Prostě převezmou kontrolu nad tím, co děláme pravidelně a automaticky, a ponechávají tak našemu mozku víc operační paměti na to, co děláme poprvé nebo co nás hodně baví.
Divné je, že se nás silou mocí drží i tehdy, když už přestávají být funknční. Po vánocích jsem se stavil u našich. Bydlí na starém pražském panelákovém sídlišti. Hezké okolí. Ale stále sídliště. Když někde jen tak necháte nepojízdné auto, kus vyřazeného radiátoru nebo matraci ze staré postele, je pravděpodobné, že tam zůstane ještě alespoň 2 měsíce.
Nicméně pokud jde o třídění odpadu, zdá se, že velká část obyvatel už si na tuhle relativní novinku vypracovala automatický program. Celý leden nosili láhve ke kontajneru na sklo, i když byl beznadějně nacpaný. Nevěřím, že to bylo z lenosti. To by k tomu kontejneru vůbec nic nenosili. Přeplněný kontejner prostě ignorovali, protože jejich podprogram systému pro environmentální odpovědpost obsahoval pouze skript určující, co dělat, když vyprázdní láhev. Neříkal nic o tom, co dělat, když Pražské služby nestíhají vyprazdňovat kontejnery. Kontrolní otázka na závěr: Už se vám někdy stalo, že jste se po příjezdu z delší cesty, kterou jste strávili z velké části za volantem, bezděky pokusili otevřít dveře bytu pípákem centrálního zamykání vašeho auta? Jo? Vítejte ve spolku přátel Konrádovy kachničky:))
Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat