Jsem v hotelu. Hotel je krabice, do které si můžete přinést svůj vlastní spánek. Práci. Nebo opilost. Nebo sex. Nebo třeba průjem. Podle toho, co jste zač, kde zrovna jste a co vás čeká druhý den.
Hotely, stejně jako všechny jiné krabice, se liší především kvalitou povrchového designu.
Jedním z typických designových motivů je čistota. Dělá se tak, že všechno, co se dá složit, se hezky složí. A všechno, co se dá desinfikovat, se pořádně vydesinfikuje. Především těmi papírovými proužky a igelitovými potahy s nápisem "disinfected".
Výsledkem je, že když v zádveří koupelny najdete vzorky pubického ochlupení předchozího návštěvníka, nemáte už takovou potřebu dělat z toho událost. Pubické ochlupení je sousloví označující chlupy z oblasti slabin, které moc rádi používají v seriálu "Kriminálka .... (doplň téměř libovolné americké město.)" Je to ten jak tam na místě činu chodí policisti, co si nepřetržitě svítí na něco UV lampičkami.
...
Hotely jsou vůbec zajímavé místo. Mimo jiné také tím, že vám všechno dají hrozně malé a vy si pak myslíte, že je to jen a jen vaše a jen a jen pro vás. Malé mejdlíčko, malý báreček, malé pivíčko, malý bloček a malé šitíčko.
A také tím, že mají na různých místech přístroje a udělátka na věci, na něž se normálně přístroje nedělají:
- high performance turbo shine shoe polisher (čistič obuvi)
- sturdy suitcase platform with high bearing capacity (polička na kufr)
- air condition (stroj na průvan)
A také kleštičky na chleba! O těch trochu víc:
...
Je 7.30 a v části restaurace vyčleněné na podávání snídaní je čilý ruch. Tedy, spíše jen ruch. Je přeci jen 7.30.
Stoly se snídaňovým menu jsou pokryté rozumným množstvím jídla a sálem se tiše ale zaznamenatelně rozléhá elevator-style aranžmá písně Hey Jude! Broukám si. Brouká si autobus polských turistů. Brouká si anglický obchodník i srbská sekretářka. A přitom koušem, polykáme a zapíjíme.
...
Sedl jsem si tak, abych viděl pořádně do sálu. Vyplatilo se. Dvě servírky tak drobné a štíhlé, že určitě nakupují v dětském oddělení, nepřestávají obměńovat a doplňovat jídlo na švédských stolech a na mě z toho dýchá takový příjemný pocit, že jsme na světě jen proto, abychom bez hnutí za tichého pobrukování žrali.
A pak se to stane. Ta hezčí přinese na kovovém podnose nakrájené chleby srovnané tak, že ještě drží tvar bochníku. Z jedné strany je přidrží lžící, z druhé servírovacími kleštičkami - a všechny je - jako by nebyly ani rozkrájené - zkušeně přemístí do ošatky na chléb. Bez dotyku lidské ruky.
...
Bez dotyku lidké ruky! říkám si a na chvilku mi projede hlavou bulvární myšlenka, že tady se prasečí chřipky bát nemusím.
...
Bez doteku lidské ruky - chleba - bez doteku lidské ruky - chleba - bez doteku lidské ruky... asociační sítě mé šedé kůrky nějak ne a ne přestat. Perseverují pořád dokola a na trase od "bez doteku lidské ruky" k "chleba" je stále patrný silný elektrický ruch. Tak jo, tak přestanu jíst a zamyslím se nad tím, no! Kůrňa...
...
Pomyslím-li na chleba, napadne mě Babička (ne moje, ale Božky), napadne mě díže, napadne mě zadělávání. A zadělávání souvisí s těstem a to nějak předpokládá, že se k němu lidská ruka musí použít. Napadne mě hnětení. A hnětení tak nějak předpokládá, že se k němu lidská ruka musí použít. A napadne mě válení těsta. A válení těsta tak nějak předpokládá, že se k němu musí lidská ruka použít.
Napadne mě taky požehnání bochníku a rozlamování bochníku a jeho krájení, a tak. A taky poklepávání na kůrku, jestli je už dopečený. Kdyby tohle všechno šlo dělat bez rukou, byli by po celé tisíce let bezrucí lidé jedněmi z nejzaměstanějších a nejctěnějších lidí. Ale tak to není.
Na upečení chleba je prostě potřeba rukou. A pokud ho dneska pečeme a krájíme bez nich, už to tak nějak není ani chleba. Ale je aseptický a to se počítá.
...
Jednoho dne přijedete do hotelu a tam bude přes záchodovou mísu papírový proužek s nápisem:
"Vážený pane, vážená paní! Tento hajzlík jsme pro vás čerstvě přišroubovali těsně před vaším příjezdem. Ještě nikdo na něm.. neto...". A až si odbudete svoje, půjdete dolů na na snídani a tam bude v takovém tom plastovém akvárku bochník přelepený proužkem s nápisem "disinfected" a po vhození mince patřičné hodnoty vyjede ze zadní stěny akvária nůž, zasyčí pára, která ho rovnou vysterilizuje, a pro čerstvě uříznutý krajíc sjedou z horní části kleštičky (ano, takové ty, co jsme s nimi na benzínových pumpách v NSR lovívali padesátifenikové medvídky) a krajíc, co mezitím zataví nějaký mechanismus do plastu, vám podají výdejní škvírou.
...
Ale to už vám to nebude připadat divné vůbec. Zbavíte se obalového plastu a přičichnete ke krajíci: "Uhmmm, áááá," vzdechnete slastně, "čerstvý chlebarín"...
...
Lip
