...
Minulý týden jsem ráno před výtahem narazil na V. Konverzaci předcházela němohra na téma 'který ze dvou výtahů přijede asi dříve'. Němohra nám pomohla překonat nerozcvičené ticho. A pak už bylo snadné začít:
Lip: "To by mě zajímalo, jak by to dopadlo, kdybych jako Gregory Peck v Milionové bankovce podle těch šipech nad výtahy radil investorům."
V: "Nulová ztráta, nulový zisk, řekl bych. Ale třeba M. by ti asi řekl, že bys moh' dopadnout i líp."
To mě zaujalo. Začal jsem přemýšlet o tom, zda a do jaké míry může být tenhle bonmot metaforou firemní kultury v posledních x letech. Kombinace dvou pohledů: Jeden, co moc nedoufá a tudíž netrpí úzkostí z nezdaru. A jeden, co věří a asi se i těší....
Když jsem o pár dní později dočetl Predictably Irrational až ke kapitole o sociálních a tržních normách, zase jsem si na to vzpomněl. Ariely v té knize ukazuje, jak odlišně fungují systémy, řízené tržními normami (těmi, které začnou řídit vaše vztahy, kdykoliv řeknete slovo "peníze") a ty, které řídí normy společenské (začnou platit jakmile se vymezíte rolí).
Podle té knihy je to takhle: Řeknete-li "peníze", začne okamžitě platit logika "něco za něco". Má to své stinné stránky - když nemáte nic, nemůžete za to dostat víc než právě to nic. A dáno tím, že v tržním prostředí je klíčovým parametrem zisk, možná ještě méně. Pozitivní na tom ale je, že když nic nemáte, neděláte si ani žádná velká očekávání.
A když řeknete "kamarád", začne okamžitě platit logika "co bych pro tebe neudělal". I to má stinné stránky. Může se stát, že vaše očekávání od "co bych pro tebe neudělal" svým rozsahem výrazně překonávají očekávání toho druhého. Pozitivní na tom ale je, že bez ohledu na to, kolik jste ochotni "pro kamaráda" udělat vy, případně, kolik toho pro vás chce udělat on, je vaše motivace a tvořivost v přístupu zpravidla vyšší, než kdyby to bylo za peníze.
Taky se v té knížce říká, že zatímco implantací tržních norem do mezilidských vztahů vzniká jed, který všechny vztahy otráví, může aplikace sociálních norem v businessu podstatně zvýšit motivaci a tedy i výkon.
Je to tak asi proto, že zatímco tržní normy se vyvinuly v prostředí, které už ovládaly normy sociální, opačně to neplatí. Obchodujeme, směňujeme a pracujeme ve světě, kde věcem a vztahům už byla určitá hodnota přisouzena předtím, než je mohl nacenit trh. Nečiní nám problém uvědomit si, jaká je hodnota věcí a vztahů, které jsou tu už dlouho. A pokud to nejsou právě ty "nezpeněžitelné" je pak i snadné jít s nimi na trh a žádat za ně cenu.
Když ale chcete přivést na svět něco nového, přijít s něčím novotářským, musíte nejprve prosadit určitý pohled na věc. Takový, který mezi lidmi vytvoří shodu o netržní hodnotě. A v tom vám tržní normy nepomůžou, k tomu budete vždycky potřebovat ty druhé.
...
Možná i proto jsou ty nejinovátorštější firmy své doby tak podivné. Někdejší Amway se svým sektářstvím. Dnešní Japonci a Korejci s těmi rozcvičkami před šichtou. Zítřejší Google s tím rozmařile humanistickým designem kanceláří...
...
Už musím letět. Nejdřív k výtahům a pak do banky.
Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat