Patlámo Patlámo

Je pár takových věcí. Vidíte je a říkáte si, kdo má na něco takového čas. Případně, komu stojí za to, se něčím takovým zabývat. Znáte to: "Patláma, patláma, patláma...e paprťála, patláma, patláma."

Jeden náš známý vymýšlí dekorace do televizních seriálů. Třeba z jaké skleničky bude pít ten a ten primář v tom a tom seriálu. Blbost, řeklo by se, když zrovna přemýšlíte, jak to udělat, abyste stihli zároveň navštívit rodiče, vyzvednout dítě ze školky a vyřídit na úřadě špatně vyplněné daňové přiznání. A máte pravdu. Blbost. Jako řada jiných.

U nás na chodbě je například možné vídat paní, jejímž zaměstnáním je každý druhý týden setřít prach z listů korporetin. Ne, není to překlep. Korporetiny. Korporetiny jsou zvláštním druhem ozdobných květin, které rostou pouze na chodbách korporací. Rozmnožují se pravděpodobně nějakou formou leasingové smlouvy. A nebo jsou možná na paušál. Nevím. Prostě zdobí chodbu firmy, aby to tam vypadalo jako na zahrádce. Kdo za tím stojí, říkáte si, když běžíte s nějakým bolestně nevyplněným formulářem po chodbě, a na hrudi vás tíží pocit, že pokud ho neproškrtáte do dvaceti minut, dojde k nezvratné změně v předivu univerza.

Trochu jim oběma závidím. Tomu s tou seriálovou skleničkou i té paní s útěrkou na korporetiny. Podařilo se jim unikátní. Našli si své "patlámo, patlámo...". Jedinečný prostor na světě, který je z pohledu nerelevantních ostatních tak zbytečný a tak malinký, že se do něj nevejdou žádné normy, názory a postoje. Prostě si to dyzajnují a utírají, jak sami považují za vhodné.

Zavidím jim ale jenom trochu. Nechci totiž na takové prkotiny plýtvat svojí drahou závistí. Tu jsem si dlouho šetřil na něco jiného. Na něco opravdu hodně hodně neúčelného. Na losovací osudí.

Viděli jste někdy to slosování Sportky mezi filmem, který vás nezajímal, a tím druhým, který vás za chvíli uspí? Je tam takový ten pán s hlavou, co přes den visí na plakátě v kadeřnictví a večer recituje čísla objevující se na dně obrazovkynapsaná na míčcích. Dneska jsem se probudil v pravou chvíli a - jak mi startoval operační systém - nedopatřením jsem se dopustil objevu.

Zase se změnily. Jednou za pár let prostě zfejsliftují ta osudí. Ty plexisklové fukary, ve kterých se honí vzduchem poháněné pingpongáče s vytetovanými čísly. Díval jsem se na ten nový model a vybavilo se mi, že je za posledních třicet sedum let už asi pátý.

Nemyslím, že někdo potřeboval nové. Nemyslím, že je vůbec někdo někdy potřeboval. Ostatně, fungovalo by to i tak, kdyby ten pán náhodně odrecitoval čísla, která ho v tu chvíli prostě napadnou. Někde asi žije nějaký šťastlivec, který si z losovacích osudí udělal své "patlámo, patlámo...". A možná na to má i firmu. Patlámo Patlámo Solutions, Inc. Třeba.

Tak tomuhle chlapíkovi posílám celý zbývající náklad své vysoce kvalitní, stařené, prémiové závisti. Představuju si, jak přichází do Sazky na prezentaci nových návrhů. Na slajdech jedna až dvanáct ukáže, které dimenze jsou pro sázející veřejnost u losovacích osudí důležité. Pak pět až sedm slajdů s fotografiemi detailů: plexisklová kolena, hauptny fukaru ze všech úhlů, sexy close-up mechanismu zachycujícího vylosované míčky,... a tak. A na konec pár slov fontem velikosti čtyřicet sedm. Takových těch, co když si je přečtete, naskočí vám na rukou husí kůže a chlupy se postaví do pozoru. Thrill. Game. Divine beauty. Nebo jiná.

Nikdy jsem si to nepřiznal, protože jsem nechápal, co těm mágům tajného umění "Patlámo, patlámo..." vlastně závidím. Už vím. Je to Zen.

Dokázali nepodlehnout pozemsky existenciálním tlakům. Nepracují v nějakém oboru, který vyrábí něco, s čím se vám něco jiného dělá snadněji. Nepracují v oboru, který pomáhá jinému oboru vyrábět něco, s čím se vám něco jiného dělá snadněji. Nepracují ani v oboru, který tyhle obory reguluje a hlídá, jestli si to snad nedělají snadnější by se slušelo. Nepracují zkrátka v oboru, který JE perpektivní.

Naopak. Dělají v oboru, který je - nahlíženo pohledem bytosti zachycené v pasti reality - zcela jalový. Který je vesmírem o sobě. Nezávislým na všem ostatním. Vesmírem, na kterém je vše ostatní nezávislé. Vesmírem z jiného vesmíru.

Možná je to tak, že to, co při pohledu od země vypadá jako naprostá zbytečnost, je jen proprietou na Zem spadlou z vyšších sfér. A možná je to i tak, že si každým výběrem primářovy sklenice, každým setřením prachu z listů, každým novým fejsliftem slosovacích osudí pěkně properou jednu z čaker. Dočista dočista.

Nevíte, kde se tahle osudí dyzajnují? A jestli ještě nabírají lidi?

LIP