Pokud to mohu říct, je tenhle týden pravdu Event Full - tedy plný íventů.
Ten první ívent byl opět Smart Casual záležitost (přísahám, že se k tomuhle tématu vracím naposled!). Že Smart Casual není Terra Incognita jen pro mě, se ukázalo už během dne před samotným začátkem obřadu. Diskuse o tom, kde na ose mezi Smart a Casual ten Smart Casual vlastně leží, bzučely firmou jak strunová sekačka.
A nešlo jen o řeči. Když se zamlžené oko chvílemi přinutilo zaostřit, nemohlo si nevšimnout třeba právě tohohle:
"How typical!" zareagoval lakonicky P., když pochopil, proč ho fotím v pase. Ze všech čísel, která tam zazněla, je 285 jedním z mála, která si z toho setkání pamatuju.
...
Tím druhým je číslo jedna. Věřte nebo ne, bylo to číslo háčku, které v šatně přidělili nově pomazanému. "This is the time for change," zaznělo tam mimo jiné a taška nového ředitele, pověšená na háčku číslo jedna, tím získala bezmála symbolický rozměr.
...
Tak jako mnoho jiných, fotila na íventu i C. Ovšem fotila zcela jedinečně. Fotila totiž tímhle foťákem zn. Diana, který je slavný, protože je prý z Ruska, protože si ho C. koupila v Vídni a protože do něj ještě donedávna zatékalo světlo. Bylo tudíž bylo třeba ušít mu skafandr. C. to vyřešila po svém a stylově - použila obálku časopisu Focus. Našla ho v kuřárně, mimochodem.
...
Ten druhý ívent byl zcela nebusinessový. "Nová trojka" - občanské sdružení matek, otců a dětí Prahy 3 - slavilo své páté narozeniny. Všechno nejlepší!
Měl jsem tu čest vést tam dražbu. Dělám to rád zejména na podobných akcích. Jsou prosycené dobrým úmyslem natolik, že něco tak dryjáčnického, jako je trumfování peněženek, na nich působí skoro osvěžujícím dojmem.
Dražily se dekorativní květináče, které navrhly děti z toho centra, s květinami, které budou použity na zušlechtění záhonku před budovou, v níž sdružení sídlí.
Někteří rodiče tam nechávali dražit své děti, aby si zatím mohli v klidu popovídat ve vedlejší místnosti. A bylo tam díky tomu moc veselo. "Kláro, jasně jsem ti říkala, že máš limit jen tři tisíce pět set!!!!!" mohli jste třeba slyšet v okamžiku, kdy se cena květináče přehoupla přes magickou čtyřtisícovou hranici.
Ostatně, jemný humor tam ti malí žižkováci prokazovali, kde se dalo. Posuďte sami.
Z výstavky obrázků "Můj tatínek"
"Táta je moc hodný, a taky trochu blázen."
"Táta léčí pacienty a někdy i mě."
"Táta umí vařit (špagety)."
Hlavně ta poslední mi přijde úsměvně diplomatická:))
...
Teprve v průběhu dražby mi došlo, jak to vlastně celé funguje. Děti chodí do kroužku. V kroužku vyrobí květináče. Květináče se draží. A každý rodič cítí před svým potomkem morální povinnost vydražit jeho či její vlastnoručně vyrobené umělecké dílo.
Když si uvědomíte tohle, nepřekvapí vás, že za šest (ale opravdu moc hezkých) květináčů tam tátové a mámy vyplázli 25 kolíků. Když si to ale uvědomíte v širších souvislostech, teprve potom doceníte některá z vystavovaných dalších dílek. Třeba obrázek s oběšenými tatínky:))
Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat