Všechno se změnilo, když se devadesátá léta přehoupla do druhé poloviny a když pak piánko, bez slibovaného konce světa a bez Y2K převlékla kabát a stala se léty nultými.
Začala éra "bez".
Hodinka bez sluníčka při zatmění (na Flóře se zvedl vítr a v přítmí nedokonané apolypsy létaly vzduchem igelitové tašky v tak divokých sestavách, že kdyby to viděl režisér Americké krásy, natočil by ještě Dvojku, Trojku a dvanáctidílný seriál pro televizi Fox).
U Bergnerů obsluha nahoře "bez" a pivo bez řečí, protože jste prostě nevěděli, co na to říct.
Máslo bez cholesterolu a bez másla. Pivo bez chlastu. Praní bez namáčení. Calgon bez předmývání.
Vítězné tažení žvýkaček bez cukru proti slazeným žvýkačkám velikosti prkna, které si švihák ve stylu sedmdesátých s lehkými poskoky nesl uličkou supermarketu ke kasám.
Vůbec všechno bylo najednou lehké. Cola, cigára, bonbony, voda, jogurty, energetické nápoje i sýry.
Něco z toho se dalo používat, něco z toho ne. Všechno se ale dalo testovat a výrobci testovali.
...
Testovat výrobky bez něčeho bylo ohromně zábavné. Výrobky se testují na zvláštní sortě senzibilních lidí, kterým se říká respondenti. Jsou citlivější než přecitlivělé lakmusové papírky.
"Co vám to dává?", ptali jsme se těch respo-lidí a chtěli jsme slyšet nějakou tu pěknou univerzální hodnotu, jako třeba "pocit mládí", "zábava s přáteli" nebo "být dobrá matka".
"Chybí mi v tom ten cukr...", trvali na svém hypersenzitivní respo-lidé.
...
Na konci devadesátých a začátku let nultých se to sešlo tak, že jsme velkou řadu výrobků bez něčeho testovali společně s V., která tehdy přišla s vtipem "pečeme bez mouky".
....
Nechci teď moc menšíkovat a tak to vezmu zkrátka. Vtip "pečeme bez mouky" byl asi o tomhle:
Osmatřicetiletý, mimořádně úspěšný manažer krátce po rozvodu hledá nový smysl života a brouzdá po nabídkách různých kurzů. Chce se něco naučit a chce se naučit něco, co by ho obohatilo tak nějak neúčelně, mimo businessplán a ukazatele výkonnosti. Zaujme ho nabídka kurzu "pečeme bez mouky". Zajde do kulturního domu, který kurzy inzeruje, ale ačkoli přichází v době vyhrazené právě kruzu "pečeme bez mouky", nenajde ani frekventanty ani školitele. Přijde několikrát a situace se opakuje. Nakonec, jednoho dne, najde v úplně poslední místnosti na konci chodby tělocvičnu plnou mladých mužů, kteří podle pokynů trenéra dělají stále dokola kliky na jedné ruce.
"Je tohle kurz 'Pečeme bez mouky?'", zeptá se nejbližšího klikaře. "Ne," odpoví nejbližší klikař a levičkou vytáhne tělo zase třicet centimetrů nad úroveň podlahy. "Tohle je kurz 'šukáme bez ženských'," dodá nakonec.
.....
Ať už to bylo dobou nebo špatným vkusem, tenhle vtip mě pravidelně rozesmávál, kdykoliv jsem si na něj vzpomněl. A vzpomněl jsem si na něj nejčastěji tehdy, když přišla k otestování další várka výrobků "bez něčeho".
....
Jak se nultá léta přelévala do své druhé půle, ubývalo testů na výrobky bez ničeho. Část těch výrobků zamřela a část se stala normou. Na pečení bez mouky jsem zapomněl, a, popravdě, nijak mi nechybělo.
A pak jsem našel na internetu tenhle článek.
....
Dříve se - díky Velvarům - u Vltavy stavělo z vajec. Dnes - díky Sasovi - můžeme péci bez mouky. Bůh ti žehnej, Německo. Kdyby Tebe nebylo, museli bychom si Tě vytvořit...
LIP
Žádné komentáře:
Okomentovat