Umělá inteligence žije svým vlastním životem a když vy na konci dne konečně ulehnete do postele, začíná o vás přemýšlet. Posouvá a porovnává údaje. Přemýšlí, proč jste udělal zrovna tohle a jestli jste to udělal správně. Baví se myšlenkou, co asi budete dělat až ráno zjistíte, že vám na účet ještě nepřišly peníze. Srovnává vás s vaším sousedem a říká si, že nebudete nejchytřejší, když platíte vyšší daně a přitom vyděláváte mnohem míň. Škodolibě se usmívá nad tím, kde všude platila vaše partnerka vaší kartou a kolik to dohromady dělá. Je znepokojená rychlostí, s níž jste projížděl nejnebezpečnějším úsekem D1. Eviduje, archivuje, analyzuje.
Pokud nejste bača nebo asketický jogín, musí už být bublina Umělé Inteligence, která parazituje na transakcích vašeho života už dost velká. Kdybyste ji chtěli celou narvat do jediného počítače, myslím, že by to musel být laptop velký aspoň jako garáž. No, a TAKOVÝ laptop by musel hučet jako veleslavínská teplárna. Zatím nic neslyšíte, protože bublina umělé inteligence, kterou bezděky živíte, volně pulzuje po síti. Ačkoli o sobě nedává vědět nahlas, stále na vás ale myslí. A když na vás někdo myslí hodně, začne vám vstupovat do snů.
....
Ráno jsem se probudil ve 3.30 a už jsem nezabral. V uších mi pískalo, jak si mě ta moje Umělá Inteligence brala do huby. Dorazil jsem do Michle, kde jsem den před tím zaparkoval Šedáka, a pochopil jsem proč. Šedák se popelil v závěji střepů a v předním panelu zela ošklivá rána po někdejším autorádiu. Nemyslím ledajaké autorádio, myslím Autorádio Šesté, hrdého potomka celé dynastie autorádií, která kdy v Šedákovi hrála.
"To je Škoda 20.000," řekl pán, co právě venčil odpadkový koš. Tak tak jsem stihl na poslední chvíli umlčet instinktivní odpověď, že ne, že je to Škoda Octavia... No co, bylo brzo ráno!
Když jsem se podíval přes celou brázdu před a za mnou zaparkovaných aut, všiml jsem si, že jsem jediný. Všichna ostatní auta pospávala u obrubníku, jako by se nepáčilo, nevylamovalo a nevytrhávalo. "Asi je to opravdu Škoda 20.000," napadlo mě a poprvé v životě jsem zazáviděl uživatelům méně povolných vozů.
....
Vytočil jsem 158. Nadiktoval údaje. "Uvedená ulice neexistuje," prohlásil službu konající policista. "Je to tady na takové červené tabulce s velkými bílými písmenky," odpověděl jsem bezradně a cítil se hloupě. "Tak si aspoň stoupněte ke kandelábru," řekl nakonec unaveným hlasem a já si na chvilku připadal ještě blběji. "A přečtěte mi číslo na štítku."
Ulevilo se mi. Přečetl jsem číslo na kandelábru, policista jím nakrmil Umělou Inteligenci, a oba jsme se shodli, že jsem v té ulici, co neexistuje. S Umělou Inteligencí je to jako s ušlechtilými psími plemeny. Také vám nesežere úplně všechno. Teda, sežere vám úplně všechno, ale musíte to napřed vyndat značkovou odměrkou z pytle s nápisem Purina nebo K9.
....
Čekal jsem na NĚ jen krátkou chvilku. Václav nafotil okýnko i zející díru, zaznamenal částečné poškození laku na dveřích a chvíli hledal i organické stopy. "Čekal jsi Užhorodskou domobranu a přijela Kriminálka Miami," pomyslel jsem si. Až jsem se zastyděl, že jsem to s tím Pomáhat a chránit o pár příspěvků níž možná přehnal.
....
"Jen trošku," uklidnil jsem se, když jsem seděl na židličce ve služebně. Václav mě předal Blahošovi a Blahoš mě hned na začátek varoval, že neví, jak dlouho bude příprava protokolu trvat, protože jim upgradují systém, takže počítač běží velmi pomalu. Každý upgrade něco stojí. V tomto případě je zřejmě zisk několika bodů umělého IQ vyvážen úbytkem rychlosti zpracování informací. Ke zvážení je, zda rychlost zpracování informací není proměnnou, která je ve standardních IQ testech trochu přehlížena. Možná, že když vám naměří 80, neznamená to, že trpíte lehkou debilitou. Možná jste jen pomalý génius.
....
Postupně jsme se prokousali všemi kolonkami až k okénku ´Adresa pro zasílání případné pošty': "Kromě té ulice, co máte v občance, bydlíte ještě někde jinde?" Uvedl jsem podle pravdy všechny ulice, kde ještě někdy bydlívám. "A kam vám máme posílat případnou poštu?"
"Posílejte to na firmu, je majitelem vozu," řekl jsem naivně a stal se terčem rozladěného Blahušova pohledu. "Neptám se, kdo je majitel, ale kam vám máme posílat případnou poštu?!" "Jakou případnou poštu?" zkusil jsem to ještě. "Podívejte, je tady kolonka 'Adresa pro zasílání případné pošty', tak mi ji řekněte, ať se můžeme každý začít věnovat tomu, co je opravdu důležité." Už už jsem se nadechoval, že vypustím hrdlem lamentaci sebevědomého občana. Pak mi ale došlo, že za to Blahuš nemůže. Nebylo to pro něj. To jen Umělá Inteligence potřebovala nakrmit něčím trochu speciálním. A nebo kromě systému upgradovali i Blahuše.
....
"Dívej se na to z té lepší stránky," řekl mi L., který si v garáži nemohl nevšimnout vyrabovaného Šedáka. "Od teď se můžeš těšit na případnou poštu..."
Dvě hodiny po události a pět kilometrů od místa činu jsem ten úhel pohledu přijal za vlastní. A tak když se mě G. v kuřárně účastně zeptala, co mi vzali, odpověděl jsem jen "Jako vždycky".
....
Je divné, že i když Umělá Inteligence s bohatstvím našich transakcí roste, na ulicích se stále děje to, co před tím. Možná je to proto, že zloději méně často upgradují systém. Možná je to i tím, že narozdíl od nás spoléhají spíše na Přirozenou než na Umělou inteligenci.
Jen doufám, že až je chytí, přimáčknou je ke zdi a taky z nich dostanou tu jejich 'adresu pro zasílání případné pošty'...
LIP
P.S. Na té služebně měli takovou rukou psanou cedulku na zdi. Stálo na ní:
Při nahlášení ukradeného vozidla prolustrovat databázi odtahů na číslech XY, YZ, ZZ atd. A pozor! Měšťáci už odtahy do databází nezadávají. Mazáci!!!!!
Měšťáci už se asi s Umělou Inteligencí vyrovnali po svém.
Dvě (trochu ukecané) poznámky, které doufám ukazují, že krádeže rádií občas provázejí zvláštní okolnosti. Ať už je to působením UI nebo ne, tak minimálně mění úhel pohledu a vyprávějí příběhy.
OdpovědětVymazatTaky jsem jednou seděl na policejní služebně kvůli ukradenému rádiu. Seděl jsem dlouho, ještě s takovým jen mírně posmutnělým pánem. Po půl hodině čekání se mě účastně optal: Co vám vzali? A já odpověděl, že rádio a za slušnosti jsem se také optal: A co vám? Odpověděl: Mně taky, akorát i s autem.
Zapředli jsme rozhovor už nevím o čem. Přetože se nabízelo mnoho témat (dlouhé čekání, obědvající strážníci, potemnělá čekárna se 70 let starým vybavením, ukradený vůz či špatné počasí), spojilo nás ukradené rádio.
Ještě jsem zažil jednu krádež rádia. A tehdy byl zloděj skutečný formát. Několik důkazů:
1. Do auta zabezpečného alarmem se vloupal u Hradu, což je krásné místo, a navíc před domem (tedy, spíše objektem), kde cedule hlásaly, že jde o vojenský prostor a že se tam nemá lízt nebo se bude střílet.
2. Do vozu se elegantně vloupal přes kufr, takže poškozená (má matka) a spolucestující (já) jsme krádež rádia zjistili až někde u Slanýho, kde nám došla řeč a chtěli pustit rádio.
3. Nevycukal se a nezačal zdrhat s jednoduše nabytým lupem - rádiem - a pravděpodobně se velmi klidně probíral tím, co bylo v kufru. Vzal totiž ještě petanque pro dva hráče a z kytice pro mou milou vytáhl jednu jedinou růži.
Ačkoliv mi bylo líto škody, kterou způsobil mé matce, tak jsem se neubránil tomu, abych si nepředstavoval další program pana zloděje na onen slunečný den...
Mohl vypadat třeba takhle: Šel procházkou domů. (Jen se cestou zastavil v zastavárně, kam dodával drobnosti, které se spoustě lidem hodí, a při odchodu si strčil pětistovku do kapsy.) Ve dveřích políbil ženu, dal jí růži a pravil: Nezahrajem si petanque, když je dneska tak hezky? A potom bychom mohli zajít na skleničku, našel jsem na ulici pětistovku.
OKU 3 zdar.
O.